JAK SE STÁT PRŮVODCEM?

Ahoj, zdravím všechny!

Ať po přečtení článku na tomto blogu, po zhlédnutí videa na mém YouTube channelu nebo po prohlídce, se setkávám s docela slušným počtem lidí, kteří by rádi dělali průvodce. Přesto, že neprovázím nějak extra dlouho (jsou to zatím 3 roky), jsem se rozhodl, že bych zkusil napsat pár svých rad, co udělat a s čím počítat, pokud chcete i vy najet na skvělý život průvodce.

 Pokud chcete provázet na nějaké té památce, měli byste mít k historii nějaký vztah, protože jinak vás práce nebude tolik bavit. Kdo k tomu nemá vztah, tak je na něm někdy vidět, jak strašně ho ta práce nebaví, jak už myslí na kalbu po prohlídkách a náladu typu ,,to je vopruz" dobře vycítí i samotní návštěvníci. Je dobré, když budete hodně komunikativní. Pozor, nemusíte být úplně ukecaní ve škole. Tam jsme raději všichni jako pěny a přeci jen se v normálním životě chováme úplně jinak než ve školní lavici. Velkou výhodou je, když máte za sebou kupříkladu zkušenosti z divadla.

 Důležité je samozřejmě to, abyste kontaktovali samotnou památku, kde chcete provázet. Buď tak, že na webovkách památky najdete kontakt a ozvete se jim takto, nebo například na Facebookové stránce ,,Přiznání průvodců" (ZDE). Ideální je hledat fakt brzy a ne těsně před létem, tedy před sezónou. Takovéto věci se ideálně řeší ještě na podzim či v zimě...alespoň ze své zkušenosti.
 Jsou dva typy objektů. Některé jsou soukromé a některé spadají pod Národní památkový ústav (NPÚ). Oboje má své výhody a nevýhody, nicméně já jsem více spokojen s prací pod ,,nároďákem".
 Dále záleží, co po vás budoucí zaměstnavatel bude požadovat. Dá se ale očekávat, že bude chtít znát váš přednes, který je nejdůležitější. Může to být stylem recitování vámi vybrané básničky či popsáním vámi vybrané místnosti nanečisto.

 Dále je potřeba si uvědomit, že se budete muset učit! Samo se vám to do hlavy neuloží, tudíž musíte zatnout zuby a učit se sylabus (průvodcovský text), který může být opravdu velice rozsáhlý. Na druhou stranu, když uvidíte, jak krásně do sebe vše zapadá a když ...jak jsem již zmiňoval, máte vztah k historii, půjde vám to lépe. Nenechte se odlákat počtem stránek...jde o to, abyste znali a pochopili příběh dané památky a dokázali jste o tom souvisle mluvit před návštěvníky, případně odpověděli na jejich mnohdy velice zvídavé otázky ☺.
 Záleží na vás, jakým způsobem se budete učit. Já mám zkušenost, že se mi příjemně učí, když si text přepisuji tak, jak bych ho říkal. Ovšem když máte sylabus, který má cca 63 stránek, tak vás tato metoda velice rychle přejde, ledaže by jste byli masochisté 😂.

 Pokud projdete výběrovým řízením, dá se očekávat, že dostanete svou šanci, aby jste provázeli. V tu chvíli může přijít problém s nervozitou, která jednoznačně před první prohlídkou přijde. Pozor, tato nervozita může přijít i v případě, že provázíte například na druhé památce, byť vám dříve pozornost lidí nevadila....vím to z vlastní zkušenosti.
 Jakmile však otevřete dveře a víte, že ,,prostě musíte mluvit", tak z vás nervozita opadne. Pochopitelně je možné, že se vám budou (jako mě poprvé na Kuksu) klepat nohy ale jednou na to budete vzpomínat se smíchem na tváři.

  Osobně se snažím, byť dostávám pochvaly (což musím zaklepat...,,ťuk, ťuk"), snažím se stále zlepšovat, což je důležité. Není dobrý nápad zůstávat stále u toho stejného, ne-li to začít ,,flákat"! Není nic špatného na tom, pokud se budete snažit být lepší a lepší. Možná to zní egoisticky ale tím, že se budete zlepšovat, zpříjemníte den několika desítkám, či dokonce stovkám návštěvníků denně, o což jde v této práci především! ☺

 Časem navíc najdete ve vašem vyprávění řadu věcí, ze kterých by se dala udělat legrace a návštěvníci by tak nemuseli být pouze poučeni ale hlavně pobaveni. Jen tak pro informaci...to samozřejmě neplatí na památkách, jako je kupříkladu Terezín apod.

Je toho možná hodně a možná vás budou ovlivňovat řeči lidí, kteří s touto činností nemají nic společného, jako že ,,Je to nudný". V okamžicích, kdy dostanete od spokojených návštěvníků své první pochvaly do knih návštěv, budou vás chválit osobně a uvidíte na nich, že si výlet opravdu užili, budete dost pravděpodobně cítit velkou radost z toho, jakou cestu jste si vybrali. Alespoň tu totiž pociťuji v posledních třech letech já.

Chci vám moc poděkovat, pokud jste dnešní článek dočetli až sem. Moc bych si přál, aby se vám líbil a aby vám, kteří o průvodcovství máte zájem, pomohl. Na téma průvodcovství tvořím i svůj YouTube kanál (KLIKNI ZDE), kde jsem se bavil i na téma ,,učení textů". Právě téma ,,Jak se stát průvodcem", jsem zde chtěl zpracovat.. Budu rád, pokud se podíváte a třeba právě vám moje videa sednou!

Pokud se vám tento článek líbil, budu rád, když se přihlásíte k odběru mého blogu a stanete se mým ,,pravidelným čtenářem".

Mějte se krásně a přeji krásný den!
Váš Aleš ☺



Komentáře

  1. Já chtěla průvodcování zkusit, ale na většině míst chtějí buď plnoletost, neposkytují ubytování nebo musím být student VŠ :D takže si na tuhle brigádu ještě nějaký ten pátek počkám asi. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlasto, já léta dělala na objektu, kde provázali i neplnoletí středoškoláci a mnozí z nich byli skvělí! Napište mi když tak na mail: v.havova@gmail.com. :-)

      Vymazat
  2. Aleši, shrnul jsi to pěkně. Myslím, že hodně lidí s myslí, že je to pohoda, že se přes den člověk poflakuje po objektu a večer kalí... ale pokud to člověk dělá pořádně, tak zjistí, že je to zatraceně náročné. Nejen v tom, že tisíckrát člověk vyběhne stejné schody, ale hlavně v té komunikaci s lidmi a po psychické stránce (každá práce s lidmi je někdy na mašli). Protože správný průvodce jen nepapouškuje sylabus, ale umí reagovat na typ návštěvníků, umí se skupinou pracovat, umí pracovat se svým hlasem, zkrátka umí! Nehledě na zodpovědnost, kterou člověk má vůči památce a vůči lidem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky