#VYVOJPRUVODCE

Ahoj, zdravím všechny! 😉

 Tak a na rovinu! :-) Jak berete průvodcovskou práci? Berete ji jako snadnou a že ji dokáže dělat okamžitě každý, na koho se podíváte? Nebo to dle vašeho názoru není až tak snadné?
  Ne, každý určitě nemůže být průvodcem. Aby mohl vést prohlídky, musí být určitě komunikativní a musí se nějak vyvíjet. A právě o tomto vývoji (minimálně tom mém) bude dnešní článek! 😊
   Když jsem před dvěma roky přišel na mou dřívější památku, tak jsem nevěřil, že bych mohl provázet víc, než jednou do měsíce (či do půl roku). Je to zvláštní, ale překonal jsem se! Během jednoho měsíce jsem se naučil provázet všechny prohlídkové okruhy, což mi dodávalo výhodu, že vždy budu mít šanci na nějaký výdělek.

  Vzpomínám si, že jsem při prvních prohlídkách byl neustále ve stresu. Každý začátečník se přece jen může projevit nějakou velkou chybou. Byl jsem proto hodně překvapený, že se mi tyto přešlapy (víceméně po celou dobu, kdy provázím) vyhýbaly. Samozřejmě, nervózní jsem tehdy byl hodně a občas mi nějaká malá část textu vypadla, protože jsem na ni úplně zapomněl. Mým hlavním cílem tehdy bylo, abych každou prohlídku nějak přežil.

  Uběhly pouhé dva měsíce a poprvé jsem se dostal do role průvodce, který by měl zaučovat svého nového kolegu. Nechápal jsem, proč si vybrali právě mne, abych mu pomáhal. Neměl jsem skoro žádné zkušenosti a to, že se mi dařilo, jsem vždy bral jako štěstí na lidi. Nic víc, nic míň... Přesto jsem svého tehdejšího kolegu učil prohlídkový okruh nejlépe, jak jsem mohl. Uvědomoval jsem si, že pokud by nováček neuspěl, šlo by to právě za mnou, protože jsem ho špatně připravil. Proto jsem se mu snažil pořádně věnovat a během jednoho večera (který jsme na naučení okruhu měli) byl nováček schopen provázet před lidmi. A panečku, ono to dopadlo dobře! 😊

  V létě 2016 jsem se vyvinul do další role - průvodce, který provázel každý den a často jsem slýchal, že by bylo potřeba, abych ještě několik dní provázel a jsem pro zámek důležitý. A když jsem měl volno, někdo "náhodou" dostal volno také.To samozřejmě znamenalo, že ho bylo potřeba nahradit. Práce bylo čím dál více, volno se přesouvalo do nedohledna. Když pracujete s lidmi, volno potřebujete. Jenže jsem během jednoho měsíce byl nejen "základní průvodce", ale i náhradník, který ve svém volnu střídal své kolegy. To vše vedlo ke kolapsu během prohlídky, kdy jsem konečně dostal den volna!
  Protože jsem si získal u svých kolegů - průvodců nějaký respekt po tom, jak často jsem provázel (a jak se mnou asi byli návštěvníci spokojení), měl jsem s nimi velmi dobré vztahy a dokonce chtěli i nějaké mé rady, jak vylepšit prohlídku. Nebudu lhát, byl jsem z toho v šoku. Nikdy jsem nevěřil, že bych někoho mohl motivovat, či mu v něčem radit. Zrovna já!

  Podzim už byl takovým babím létem mého působení na mé předchozí památce, které se blížilo ke svému konci. V prosinci jsem se (při řešení Vánoc s rodinou) dostal do bodu, kdy jsem se musel rozhodnout mezi dvěma variantami "OŽELET CHVÍLE S RODINOU A PODŘÍDIT SE" nebo "KONEC PROVÁZENÍ". Situace nešla v klidu řešit a nijak tomu nepomáhala ani má tehdejší úspěšná sezóna. Proč taky? A jak jsem se vyvinul do bodu, kdy jsem se cítil "na vrcholu", byl jsem opět na úplném dně. Co teď? Budou o moje provázení mít někde zájem?

  Vy už teď víte, že mou novou památkou byl hospitál KUKS. Rozhodl jsem se pro něj okamžitě! Ale znamenalo to, abych začal znovu "od píky". Žádné předávání rad novým průvodcům, nýbrž učení sebe sama informace z nového sylabu. Zpočátku jsem měl skoro až skličující pocity, že jsem mohl být hodně dobrý průvodce a místo toho začínám od začátku. Jenže jsem si poté uvědomil, jak moc dobře jsem udělal, že jsem se pro Kuks rozhodl. Věděl jsem, že mám skvělé kolegy, kteří mi chtěli pomoci, abych se znovu "rozjel". A nebýt této změny, nikdy bych se možná ve svých výkladech nezlepšil. Bylo potřeba si uvědomit, jak musí být člověk pokorný, pokud se chce věnovat něčemu, v čem se chce stát nejlepším.
  Když na konci prohlídky od návštěvníků slyším, že "jsem byl nejlepší průvodce, na kterého narazili", beru to vždy s největší možnou pokorou. A přiznávám, že mě tato slova vždy zahřejí, protože si uvědomuji, jak snadno jsem mohl s provázením skončit. A moc dobře vím, že bez mých skvělých kolegů a vedení bych v této situaci nebyl. Ano, i provázení je vlastně týmová práce. Pracujete v týmu průvodců a musíte být schopni například někoho nahradit, pokud se cokoli stane.
  V loňském roce (už na Kuksu) jsem se sám dostal do situace, kdy jsem potřeboval okamžitě nahradit, protože jsem měl od následujícího dne provázet. Situace byla hodně vážná a věděl jsem, že provázet vážně nemůžu. A právě v této chvíli jsem si pořádně uvědomil, v jak skvělém týmu průvodců jsem. Okamžitě mi pomohli, abych se mohl pořádně soustředit na řešení starostí, které se zničehonic vyrojily... Tímto ještě jednou - DÍKY! 😊

  Jsem teď znovu "na vrcholu"? Těžko říct, to byste se museli zeptat někoho jiného... S klidným svědomím však říkám, že i nějaký ten pád může být hodně důležitý pro to, abyste byli šťastní v tom, čemu se tak rádi věnujete. A to platí i pro jiné oblasti, než jen provázení!


 Děkuji, že jste tento článek dočetli až sem a budu rád za vaše komentáře! Pokud se vám článek líbil a chcete mi pomoci, můžete ho i sdílet mezi své přátele. Moc vám děkuji :-)

Přeji vám krásný zbytek dne a mějte se krásně
                       S pozdravem
                         Aleš Otava

Kdy provázím na hospitálu Kuks?

29. - 30. března 2018
1. - 2. dubna 2018
14. - 15. dubna 2018
28. - 29. dubna 2018

Věřím, že přibudou i další dny :-)

Komentáře

  1. Moc hezký článek :-). Tvá cesta byla dlouhá a určitě ne jednoduchá, ale troufnu si říct, že jsi opravdu velmi kvalitní průvodce! :-) Moc se těším na tvou prohlídku ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Bylo potřeba si uvědomit, jak musí být člověk pokorný, pokud se chce věnovat něčemu, v čem se chce stát nejlepším. - - - Touhle větou jsi to vystihnul dokonale. A další důležitá věc je, umět si najít míru, aby nedocházelo ke kolapsům. Abys byl v pohodě.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky