#KONECPROVAZENI

Ahoj, zdravím všechny! 😉


  Po delší době vás zdravím u nového článku, ve kterém se vám svěřím s něčím, co jsem veřejněji odkryl teprve nedávno... 
  
  Abych řekl pravdu, ze svých štací znám poměrně dost průvodců, kteří minimálně několikrát přemýšleli, že s provázením skončí. Samozřejmě, každý ze svých důvodů, které mnohdy ani neznám a tedy respektuji. To ale není hlavní důvod, proč píši tento článek. Myšlenky, že po skončení tohoto kalendářního roku skončím, totiž letos zastihly i mne samotného...


Abych řekl pravdu, z Kuksu bych asi jen tak odejít nedokázal...

 Vy, kteří jste četli mé letošní články o provázení, asi víte, že jsem se potýkal s menší krizí! Smůla na některé nepříjemné návštěvníky, moje "žblebty", ztráta hlasu... to vše vedlo k bodu, kdy jsem se přestal těšit na své další prohlídky (ačkoli jde o práci, vždycky se jednalo i o můj koníček) a začal přemýšlet, co bude na konci průvodcovské sezóny. Rozhodnu se ukončit svou "kariéru" průvodce a začnu se věnovat něčemu jinému? Najdu novou chuť a motivaci, abych mohl provázet i nadále?

  Ačkoli to tak možná nevypadá, tyto otázky jsem si pokládal déle, než měsíc. Nebylo potřeba o tom mluvit nahlas, musel jsem si tuto otázku vyřešit především sám v sobě. Veřejněji jsem o tom začal mluvit až minulý týden. :-) 
 Víte, co je můj problém? Když se věnuji něčemu, co mne baví a naplňuje, chci to dělat pořádně a naplno! Zcela zbytečně se stresuji tím, že "moje prohlídky nejsou dost dobré" a nějak jsem zapomněl, že provázím především proto, že mne to hodně baví. Bohužel jsem za každým neúspěchem a překážkou viděl, že se "už mám na provázení vykašlat". Co si budeme povídat, po tom všem, co jsem vám popisoval v prvních článcích z letošní sezóny, jsem byl už vážně frustrovaný! 😂

  Není lepší pocit, než když své velké překážky překonáte. Toto vítězství vás udělá silnějšími a získáte potřebné (avšak ne příliš velké) sebevědomí. Já toto překážku jsem překonal v nedávných pracovních dnech. Trvalo to, ale přece jsem se dočkal! :-) :-) Nebyly k tomu potřeba žádné velké potlesky (i když...přiznávám, že když se potlesk ozve, je většinou vestoje 😂), ale znovu ten úžasný pocit, že mne prohlídky opět baví a naplňují! Až po tomto mém vítězství jsem se dokázal o mé "krizi" více bavit s přáteli a nyní i s vámi - čtenáři! :-)

  Ne...v tuto chvíli si skutečně nedokážu představit, že bych s provázením na Kuksu skončil. Je pravda, že jsem s tou myšlenkou pracoval. Chtěl jsem si to ale pořádně promyslet. Nikdy ke mě nepatřilo něco tolik, jako právě prohlídky. Proč bych od nich měl jen tak odejít? 
 Zkoušel jsem něco zlepšit, bojoval sám se sebou, až se nakonec "prokletí" skutečně prolomilo a teď si můžu opět užívat jednu prohlídku za druhou! 

A když vás k tomu všemu ještě někdo pochválí, je to skutečný balzám na duši... :-) 

  
  Když něco budete chtít dokázat a nebo se budete věnovat něčemu, co vás bude bavit, dělejte to hlavně srdcem a proto, že danou věc máte rádi. Je dobře, když jste trpěliví, pokorní, ale zároveň netrapte sami sebe jenom proto, že se něco nepodaří. Překážky jsou skutečně k tomu, abychom je překonali a pak, když se to podaří, si můžeme užívat ten úžasný pocit výhry! Nad překážkou, ale někdy i sami nad sebou... :-) 


 Moc vám děkuji, že jste tento článek dočetli až do tohoto bodu! :-) Slibuji vám, že se budu snažit znovu zvýšit aktivitu článků na mém blogu a věřím, že se máte na co těšit! Zároveň vám patří velký DÍK za vaše komentáře pod články. Je to úžasná zpětná vazba... :-) 

Těším se na vás zase příště
    Váš Aleš Otava

P.S. - když už jsme u těch cílů, podařilo se mi dosáhnout toho největšího, který jsem si letos dal. Byl jsem přijat na univerzitu v Pardubicích! :-) 


Komentáře

  1. Každý má někdy krizi a já jsem hrozně ráda, že jsi nehodil flintu do žita a zvládl jsi to :). Byla by tě velká škoda. Myslím, že tahle, sice nepříjemná zkušenost, tě posune dál.
    Ještě jednou moc gratuluji k úspěšným přijímačkám :)!!
    Těším se na Tvé další články

    OdpovědětVymazat
  2. V úvodu čtení jsem se opravdu lekla že se chceš vzdát něčeho co Tě baví a co k Tobě snad i patří..Nevím k čemu gratulovat dřiv �� Takže rozhodnutí provázet dál, Ti chválím a k přijímačkám gratuluju.�� Nevzdávej se něčeho co máš rád.On Tě život o něco občas připraví rád sám.

    OdpovědětVymazat
  3. Bude-li si člověk říkat každý den, že se mu nedaří, tak to tak fakt bude. Přitahuješ k sobě negativa.
    Mysli pozitivně;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je veliká pravda, mám to experimentálně ověřeno na sobě. Otevřená mysl a pozitivní přístup je polovina úspěchu (ne-li úspěch sám).

      Vymazat
  4. Ahoj! :-) Jediné, co bych ti k tomu poradila je neztrácet nadhled. Každý, kdo se věnuje něčemu, co ho naplňuje, v tom chce být dobrý, chce jít dál, chce víc. A najdou se situace, které jdou proti tomu. Znám to! A vždy mi pomohlo si říct: "Udělala jsem to vážně správně? Dala jsem do toho všechno? Stojí mi to za to?" Dát si čas, nadechnout se, podívat se na to v klidu a odpovědět. Už se mi stalo, že jsem si odpověděla, že to za to nestojí a šla pryč. Ale když se člověk najde, tak to za to stojí, vždycky. JO A GRATULUJU K PARDUBICÍM! Těším se na historky z vysokoškolského života. :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky