MOJE PRVNÍ SEZÓNA

TENTO ČLÁNEK NEPOJEDNÁVÁ O HOSPITÁLU, KDE PROVÁZÍM NYNÍ. POPISUJI VÁM ZÁŽITKY Z MINULOSTI! :-)


Ahoj, zdravím vás!

 Když jsem minulé léto vyrážel na průvodcovskou sezonu, nečekal jsem ani, kolik toho zažiju, kolik nových lidí poznám a jak to budu všechno zvládat. Co si budeme povídat, mým hlavním cílem bylo, abych si vydělal co nejvíce peněz. Již předtím jsem chodil provázet každý víkend a ještě jsm netušl, co znamená pořádně pojem ,,průvodcovská sezona", takže jsem byl plný energie a těšení se.
 Pokud jste čtenáři, kteří vůbec nemají s průvodcovstvím žádné zkušenosti, tak vám zkusím slovo ,,sezona" popsat. Je to totiž v období léta, kdy se rodiny s dětmi, milenci apod rozhodnou, že se podívají zrovna na tu VAŠI památku. To znamená mnohdy obrovské skupinky na prohlídce, kde šedesát lidí v místnosti není nic nemožného, daleko větší ,,fofry", co se týče přestávek apod.
 Osobně jsem hodnotil první dny sezony jako trošku náročnější, přesto mi ale nedělalo žádný problém provázet. Lidé byli stejní, jako o víkendech dříve a větší skupinky návštěvníků si získaly mé nefalšované sympatie, protože je daleko lepší vykládat pro velkou skupinu, kde je dle mého, větší šance, že si tu prohlídku užijí jak turisti, tak i VY, jako průvodce. Navíc jsem měl jasně stanovené dny, kdy jsem pracoval + dny, kdy jsem měl odpočívat, tudíž všechno bylo v pořádku a každý týden jsem se mohl těšit na senzační volno!
 Kdyby to ale bylo takhle lehké... své dny jsem splňoval v pohodě, návštěvníci byli spokojení a já si postupně vydělával, což mi dodávalo pocit, že všechno je v pohodě. Zatím se blížil den volna, kdy jsem si začínal plánovat, co bych ten den mohl podniknout. Pokud se pamatuji dobře, měl jsem naplánovaný pěší výlet s kamarádkou....která se mi zdála velice sympatická. Vše bylo domluvené a už jsme měli i sbalené věci (svačina, pití apod), jenže v den zmíněného volna začal zvonit můj mobilní telefon, jestli bych nevzal službu za kolegyni, protože musela naléhavě odjet. Vzhledem k tomu, že jsem byl přímo v místě práce ubytován, tak jsem se nemohl vymluvit na to, že jsem pryč a navíc, stane se, tak proč nevypomoci?
 Bylo to zvláštní a doteď si nedokážu vybavit, co se stávalo, jestli to byly fakt jen nešťastné náhody, či v tom byli zapojeni ilumináti, nicméně vždy, když jsem měl mít volno, někomu se udělalo zle nebo odpadl ze sestavy jinak, takže bylo třeba ho nahradit. A nebudu lhát, na mé psychice se to už podepisovalo. Například díky mému smíchu při telefonátu: ,,Jestli bych nemohl zaskočit", což však nebyl normální smích....ale smích plného zoufalství a skoro až slz v očích. Pro kamarády jsem se v tu chvíli stal terčem vtípků. A popravdě, někdy jsem se u toho už taky smál, protože takovou smůlu jsem skutečně nečekal.
 Problém nastal asi po třech týdnech, když už jsem skutečně byl rád, že jsem večer padnul do postele a snažil jsem se spát a měl jsem volno, když po hodině mého užívání si klidu, přišel kamarád s tím, že se mu udělalo na prohlídce zle a jestli bych ho nevystřídal. Byť mi bylo kamaráda líto a okamžitě jsem bral jako samozřejmost, že ho vystřídám, na druhou stranu už jsem počítal i s možným prokletím mé osoby. Ale nakonec jsem se přece jen dočkal...
 Přišlo volno a s kamarády jsme se nárazově domluvili na pěším výletu na místo, kde jsem získával své úplně první průvodcovské zkušenosti a v okolí, kde je nádherná příroda. Bylo to úžasné a neuvěřitelně jsem si toto volno užil s fakt skvělými lidmi, kteří mi teď docela chybí. Přesto se s nimi snad uvidím. Nachodili jsme sice hodně kilometrů, takže jsem byl unavený ale bylo krásné nemluvit alespoň jeden den o Křineckých z Ronova a spol.
  Co tomu ale předcházelo? Když budete dělat nějakou práci přiliš dlouho v kuse a budete unavení, nějak se to na vás (překvapivě) projeví. Já měl to štěstí...spíše smůlu, že na mě se to projevilo jak fyzicky (snad ani nechtějte vědět jak), tak i psychicky. Mou prací totiž nebylo pouze provázení, mnohdy na to totiž navazoval středověký program, kterého jsem byl od 5.července součástí. Tudíž ta únava byla už potom hodně velká.

 A jak vypadaly poslední dny provázení po dvou měsících? Nebudu vám lhát, bylo to drsné. Jak bych nikdy neřekl, že by se mi mohlo stát, že bych usnul během svého vlastního výkladu, tak jsem k tomu byl opravdu hodně blízko. Každý den jsem počítal, kdy bude ten poslední a vůbec to neutíkalo. Naopak, vleklo se to opravdu pomalu. Když ale nastal poslední den, tak jsem věděl, ,,že to prostě nějak půjde". Nakonec v 17 hodin přišla poslední prohlídka o dvou lidech, která mi zakončila náročnou sezonu 2016!
 Večer jsem trávil s kamarády, kteří mi volno už sami docela přáli. Probíhalo s nimi samozřejmě i focení, protože jsme věděli, že minimálně rok na sebe nenarazíme. Bylo neuvěřitelně zajímavé si náhle balit věci do tašky a vědět, že druhý den už budu normálně v poklidu doma.

 Sezóna 2016 byla sice náročná, přijelo mnoho návštěvníků ale přesto se jednalo o obrovskou zkušenost, která mi hodně dala. Našel jsem nové kamarády, uvědomil jsem si řadu věcí a dělal jsem práci, kterou mám rád.
 Letos mě čeká nová sezóna na novém místě. Doufám tedy, že ji stejně jako ostatní, v pohodě zvládnu.


Mějte se krásně a úsměv na tváři!
Váš Aleš :)

Komentáře

  1. To rozhodně nepotěší, ale určitě jsi vyzkoušel svou odolnost a máš zkušenost do budoucna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to každopádně :) Samozřejmě si uvědomuji, že jsou daleko těžší práce...hlavně fyzicky ale všeho moc škodí :) Proto se teď před následující sezónou cítím připraven a spíše šok to bude pro kolegy, kteří nikdy tuto práci nedělali :)

      Vymazat
  2. Článek se mi moc líbí. Akorát bych opustila šíleně dlouhá souveti, nevím proč, ale když jsem jej četla, občas jsem se musela vrátit na začátek věty, abycv si vzpomněla o čem byla. Ale toť pouze můj názor. Jinak je fakt hodně napsaný.
    Určitě si získal mnoho zkušeností po fyzické i fyzické stránce.
    Do nové sezony ti přeji mnoho a mnoho úspěchů! Hlavně ať tě to pořád bavit a uziješ si to!
    S pozdravem,
    Vee

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky