#DULEZITAMINULOST

Ahoj, zdravím všechny! :-)

  Pokud můj blog čtete už nějakou dobu, tak asi víte, že se hodně zajímám o historii. Pokud bych měl prozradit svá oblíbená témata, tak se jedná o starověké Řecko, středověk a potom historie 20. století. Z něj se nejvíce zajímám o období druhé světové války v Československu - tedy Protektorátu Čechy a Morava.


   Podle úvodní fotky tohoto článku jste asi poznali, že jsem se nedávno vydal do LIDIC. Proč? Protože jsem se chtěl znovu setkat s prostředím, o kterém jsem chtěl psát. Ano, bylo to téma, které chci zpracovat již delší dobu...
  Věřím, že Lidice všichni znáte. Jednalo se o malou vesničku nedaleko Kladna, kterou se němečtí nacisté za druhé světové války rozhodli vypálit. Lidická tragédie byla odplatou za atentát na Heydricha, který provedli českoslovenští parašutisté, jež byli vycvičeni ve Velké Británii. A abych tuto dějepisnou vsuvku dokončil, bylo zde zastřeleno 173 mužů (od 15 let), ženy byly odvezeny do koncentračního tábora a většina dětí byla zplynována v nákladních autech. Menšina přeživších dětí strávila zbytek války s novou identitou v německých rodinách. 


 Ok, myslím, že většina z vás příběh Lidic (a svým způsobem i ironii jejich osudu) zná. Teď ale jedna důležitá otázka.. Proč o Lidicích vlastně píšu? Ne, není to ani tak kvůli výročí jejich vypálení (10.6.1942), jako kvůli tomu, že se často setkávám s názorem, abychom si nepřipomínali hrůzy války (Lidice, holocaust, apod..) a abychom žili pouze současností. Prakticky úplně zapomenout na všechny nevinné lidi, kteří byli zavražděni a dělat, jako kdyby válka nikdy neexistovala. Život jde přeci dál, tak proč se vracet k minulosti? 

Tento pohled na věc je PRÝ i hodně vidět na výuce dějepisu ve školách. Hodně se probírá starověk, středověk a renesance, jenže na události 20. století (jaksi) není čas a nebo není chuť je probírat. Potom se nemůžeme divit tomu, že malé děti křičí na své kamarády či nepřátele, aby například "šli do plynu"
   Jaký je na to můj pohled? Osobně tvrdím, že je takový přístup ŠPATNÝ! Domnívám se, že právě nedávná historie, která je mnohdy daleko děsivější, než (například) středověk, je pro mladou generaci mnohokrát důležitější! Stále žijí ti, kteří válku přežili a mají na ni otřesné zážitky. Stále se řeší rasová diskriminace...a ano, i někteří Židé mají v této době problém přiznat blízkým přátelům svou víru, protože se bojí odmítnutí či urážek.


 Dobře, hodně jsem se rozvášnil. Měli bychom se vrátit zpátky do Lidic... :-)

 Památník obce Lidice je nádherný a přitom citlivě vytvořený. A správně, nenajdete zde prakticky nic. Pouze gloriet, muzeum a potom už holou pláň, kde můžete nalézt základy domů vyhozených do povětří, zeď, u níž byli zastřeleni všichni lidičtí muži a chlapci nebo sousoší dětí, které byly zplynovány.
  Právě sochy těchto dětí jsou symbolem památníku Lidic. Můžeme zde vidět desítky dětských postav, které mají mrtvé výrazy ve tváři. Hodně dělají i jejich prázdné oči. Ačkoli se jedná "pouze" o sochy, nebylo mi příjemné před nimi stát. Je příšerné, že byl někdo schopen tolik dětí zavřít do auta s tím, že je zavraždí. Nevinné děti, které se provinily pouze tím, že žily v Lidících. V obci, kterou si nacisté vybrali jako místo vykonání pomsty po atentátu na Reinharda Heydricha
  Atentát je sám o sobě také velice sporný. Byl to správný krok nebo ne? Pravda, českoslovenští parašutisté zlikvidovali jednoho z nejvýše postavených nacistů Třetí Říše, ale...stály ty oběti během tzv. Heydrichiády (tj. nacistické řádění po atentátu) za to? Nejednalo se pouze o vyvraždění Lidic, ale i obce Ležáky. Zároveň byli namátkově vybíráni obyčejní lidé, kteří "schvalovali atentát". To byla totiž jediná záminka, kterou Němci potřebovali, aby vás bez soudu zastřelili.



  A co VY? Jak se upřímně díváte na historii - zvláště na takto blízkou? Je dobré si připomínat válku, Lidice, holocaust a nebo je podle vás lepší nechat historii spát a žít pouze současností a budoucností? Budu moc rád, pokud mi to napíšete do komentářů! Můžete psát i anonymně, to je jen na vás! :-)


 Díky, že jste si článek přečetli a došli až k tomuto bodu! Věřím, že se vám tento článek líbil. Doufám, že vám i něco předal, protože si myslím, že se jedná o důležité téma, které by nemělo být zapomenuto...

Těším se na vás zase u dalších článků na tomto blogu! :-)

Mějte se krásně!
     Váš Aleš

(...jak jste si asi všimli, článek vydávám po delší době. Věřím, že bude větší aktivita, ale články chci i nadále vydávat podle toho, jaká bude nálada...) 

Komentáře

  1. Jak víš, tak se také zajímám o historii, jako ty. Hlavně o 20. století a 2. světovou válku.
    V Lidicích jsem byla. Dopadne to na tebe. Přesně jak říkáš. Cítíš to ve vzduchu.. Byla jsem i v Ležácích. Určitě se tam zajeď kouknout.
    Podle mě je VELMI DŮLEŽITÉ si minulost připomínat. A hlavně tuhle, nedávnou. Nikdy bychom na ni neměli zapomínat a musíme si uvědomit, jak to bylo hrozné a nedovolit, aby se to někdy opakovalo.

    OdpovědětVymazat
  2. Článek,i když na smutné téma,je hezky napsaný.Zapomínat by se určitě nemělo. Pamětníci dožívají a pak už se najdou tací co budou zpochybňovat fakta.
    I mí rodiče zažili válku..Teď bych se ptala víc i když vím že oni vzpomínat nechtěli.Ti mí pamětníci, už bohužel nežijí..
    Manželova prababička zemřela v koncentračním táboře.Byla Židovka.Kdyby nebylo hloupé náhody,mohla třeba válku přežít..
    Lidé jsou bohužel nepoučitelní !!

    OdpovědětVymazat
  3. Aleši, tvoje články jsou perfektní. Rozhodně piš dál. Je to přesně jak říkáš, ve škole se zbytečně dlouho probírají věci, o kterých by se stačilo zmínit okrajově a důležité věci se přejdou s tím, že to už známe, ale není to tak. Druhé světové válce by se mělo věnovat mnohem víc času. Když čtu knihy jako Mengeleho děvče, Hana, Slavík a podobně, je mi vždy ouzko, ale tyhle knihy by měly být povinnou četbou všem dospělým, aby se poučili, jaký, svými činy, tvoří svět. Každopádně Ty piš dál, píšeš skvěle. S pozdravem, Monika Zbytečná

    OdpovědětVymazat
  4. Ty jo, článek je perfektní ... druhá světová válka a vůbec holocaust mě hodně zajímá (y). Nikdy nezapomenu na to, že už někde v 6té třídě, když jsme byla na výměném pobytu v Polsku a šla jsem na exkurzi do koncentračního tábora Osvětim a Brezinka. Do konce života nezapomenu ten pocit ... ten pocit úzkosti, když se nacházíš v plynové komoře.. sice víš ze se ti tam už nic stát nemůže, ale v pomyšlení, ze tam umíralo denně několik set lidi... Je to opravdu hodně emocionální zážitek.

    OdpovědětVymazat
  5. Můžu určitě doporučit návštěvu Osvětimi, kde jsem byla v únoru. Taky se dost zajímám o historii a návštěva Osvětimi mě velmi uchvátila.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky