#NOCNI_BEH

Ahoj, zdravím všechny! 😉

 Začátkem roku 2018 jsem si dal jedno velké předsevzetí - zaběhnout si noční závod na hospitálu Kuks. Rád bych ale předem poznamenal, že můj běh a sport obecně by se daly přirovnat k jedné velké tragikomedii... 😂 Bylo dokonce několik okamžiků, kdy jsem myslel, že se na běhání úplně vykašlu... jenže to bych se vám se svým předsevzetím nesměl svěřit...

VAROVÁNÍ
TENTO ČLÁNEK JE DELŠÍ, NEŽ OBVYKLE



  BĚHÁNÍ! Když si na něj vzpomenu, polije mne pot a končetiny se mi zkroutí do velice zajímavých tvarů. Popravdě, vůbec nevím, proč jsem jednoho dne řekl, že se v roce 2018 přihlásím na běh "ZKUS NOČNÍ KUKS". Ani jsem nebyl v dobrém opileckém rozmaru, ani jsem nikomu nemusel nic dokazovat. I když... možná jsem něco chtěl dokázat sám sobě. Už během loňského podzimu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych začal trošku běhat a na závod se přihlásil. Veškeré myšlenky jsem ale zahnal a místo skutečného pohybu jsem šel krátit svůj volný čas k počítači. Typické... 😂

 Vše se změnilo během psaní jednoho článku na tento blog, kde jsem poprvé veřejně řekl, že jsem si stanovil nový cíl pro letošní rok - zaběhnout noční závod v Kuksu a získat pamětní medaili. Po tomto oznámení nastal čas "teoretických příprav" (jednoduše - byl jsem línej jako prase 😂). Jenže pracuji na Kuksu, kde se mnou pracuje několik běhajících kolegů (včetně vedení). Bylo tedy jasné, že se dostanu k malému tréninku...
  Chtěl jsem zaběhnout závod na 5km! To byla vzdálenost, která by mi bohatě stačila a zároveň nebylo nemožné se na ni připravit. Hodně mi v trénincích pomohla ochota a ohleduplnost mých kolegů, kteří už jsou statní běžci a museli s sebou táhnou "vězeňskou kouli" - moji maličkost.
  Můj poslední trénink před závodem proběhl 24.7.2018. S kolegou jsme běželi úplně stejnou trasu, kterou jsem měl zaběhnout i během nočního závodu. Problém ale byl, že mne často píchalo v boku, cítil jsem píchání i v rameni a moje výkonnost byla opravdu mizerná. A když jsem si uvědomil, že do závodu zbýval necelý týden, tak jsem zvažoval, že noční běh možná vzdám.



DEN ZÁVODU
    28.7.2018

7:53
  Přijíždím do Hradce Králové a jakmile vystupuji z vlaku, vidím odjíždět můj další vlak, který mne mohl dostat včas do Kuksu. To je začátek dne!

10:15
  Na sobotu, kdy se závod měl běžet, jsem zároveň absolvoval dvě návštěvy. Hned z rána jsem měl prohlídku, které se zúčastnil i můj hodně dobrý známý, kterého jsem poznal díky svému působení na YouTube. Tento člověk navíc čte i mé články a několik let mne podporoval v tvorbě. Byl jsem proto moc rád, že se mu i moje prohlídka hospitálem líbila.
  To by si zkusil, aby se mu nelíbila... 😂



12:00
  Jak bych vám tuhle situaci jen popsal? Představte si, že jdete na další prohlídku, píšete si s přítelem/přítelkyní, skloníte mobil a před sebou vidíte svého přítele/přítelkyni - dokonce s jeho rodinou! Přesně to se mi stalo kolem poledne. Klárka mne překvapila tím, že přijela a co bylo větší překvapení? Přijela i s rodiči, sestrou a dalšími příbuznými. Myslím, že kdyby Klárka vyfotila můj překvapený (a totálně nechápající) výraz, vzniklo by z toho hodně dobré MEME. 😂

14:00
  Prohlídka, které se zúčastnila i Klárka s její rodinou. Pamatujte si, že vždycky, když provázím příbuzné, kamarády či vás, kteří čtete můj blog, jsem děsně nervózní. Stejně jako v případě Klárky. Abych se přiznal, všechno v těle se mi třáslo a když jsem se jednou přeřekl, bylo mi děsně trapně. I v takové chvíli je ale potřeba mít v hlavě stále stav "0:0 ". Kdybych totiž pořád myslel na nějakou svou chybu nebo "žblebt", udělal bych chyb daleko víc. 

15:00
  Je po prohlídce a tak probíhá moje typické focení se známými. Je to takový můj zvyk, abych měl památku na návštěvu nějakého mého známého. Tentokrát to byla Klárka a její rodiče se sestrou. Ty vám sem ale pochopitelně nahrávat nebudu... To je snad jasné! 😂


Klárku vám sem ale dám...abyste neřekli! 😉

15:30
   Klárka s rodinou odjíždí z Kuksu a na mě padají deprese, že teď už mne nečeká nic jiného, než samotný noční závod... Jsem z toho pochopitelně nadšený. Ano, správně...to byla ironie! 😂

18:00
   Platím startovné na závod "Zkus noční Kuks 2018". Stále nechápu, "co tady sakra dělám". 

19:00
   Startují dětské běhy v hospitální bylinkové zahradě. Kdyby to šlo, běžím právě tento závod. Tady bych měl šance nejen na to, že bych doběhl, ale zároveň i účast na stupních vítězů. Tento návrh mi byl (bohužel) zamítnut. 😊

21:15
  Začíná závod na 10km. Z Kuksu běžím tentokrát pouze já a pan kastelán. Ten se účastní právě delšího závodu. Já čekám, až půjdu za patnáct minut na řadu a odstartujeme závod na 5km.

21:30
  Tak to je "haluz"! Jsem na startu úplně vpředu a čekám, až moderátor (a zároveň můj kolega v jedné osobě) odstartuje závod pro naši kategorii. "Deset....devět...osm...sedm...šest...pět...čtyři...tři...dva...jedna...START!" Vybíhám mezi prvními a užívám si první chvíle, kdy míjíme první fanoušky uprostřed bylinkové zahrady. V tu chvíli úplně vypouštím, že jsem na trati plné běžců, kteří mne budou chtít předehnat. V uších mi hrají písničky a nic jiného nevnímám.
  Asi kilometr se držím na 3. pozici. Když si na zlomek vteřiny začínám představovat, jaká by byla legrace doběhnout takhle dobře, dojdou mi síly a předbíhá mne asi 20 běžců. No co, nedá se nic dělat...běžíme dál. Bohužel jsme v lese, kde je vidět (díky mé čelovce) pouze na metr dopředu. V lese je pochopitelně spousta překážek. 

cca 21:50
  Po proběhnutí Stanovic a novou hraběcí alejí dobíháme do Kuksu. Nikoli do hospitálu, ale do obce. Cíl je tedy pořád ještě daleko. V Kuksu nás ale čeká příjemná podpora. Nejen od mého kolegy (který spíše nechápal, že jsem se skutečně rozhodl běžet), tak od dětí, které si s každým chtěly plácnout. Cítím se jako na opravdu velkém závodě. Zároveň po dlouhé době začínám vnímat, že mne závod baví. Vybíháme ale do největší překážky - kopci, na kterém stojí hospitál Kuks. Tam je cíl, ale překonat ten krpál, to bude fuška! 

cca 22:05
  Už jsme nahoře! Teď už jen doběhnout do cíle. Ačkoli jsem úplně vyčerpaný a nemůžu, sbírám poslední síly. Chci to teď pořádně rozjet a v cíli se vydýchat. Dám do toho prostě všechno! 
  Rozebíhám se tak, jak jsem zatím neběžel. Předbíhám několik běžců a vidím cíl.... Probíhám jím a protože je mi všechno jedno, roztahuji ruce do "letadla". Chci si tu chvíli užít! Vždyť jsem překonal další velkou výzvu, kterou jsem si letos dal. A je to tady! Mám medaili! To, kvůli čemu jsem tento závod vlastně běžel. I když nejsem první, tahle medaile pro mne hodně znamená. Dokázal jsem se překonat, a i když jsem nikdy nechtěl běhat a měl jsem příšernou fyzičku, dokázal jsem se překonat a začal na sobě makat. Medaile je mi důkazem, že ta veškerá snaha k něčemu byla. 😊

-------------------------------



Tak jo, trošku jsem se rozhodl vám závod popsat svýma očima. Jinak bych to asi popsat ani nedokázal. Rád bych ještě dodal, že si úplně nepamatuji, jak jsem do cíle doběhl. Například si vůbec nepamatuji, kdo mi dával na krk medaili. Byl jsem plný euforie, že jsem si splnil svou další velkou výzvu, kterou jsem chtěl zvládnout v roce 2018. A že jich bylo hodně! Dostal jsem se na novou Univerzitu, stále (snad) kvalitně provázím na Kuksu, získal jsem možnost nových zkušeností na Pražském hradě a teď jsem překonal sám sebe a dokázal zaběhnout svůj první velký závod v domácím prostředí! 
  Co jsem se vám tímto článkem a celou vyzvou vlastně snažíl naznačit? Že by si člověk měl někdy stanovit nějakou výzvu, aby sám na sobě začal pracovat. Není potom lepší pocit, než když se skutečně překonáte a dosáhnete svého cíle! 
  Pokud vás zajímá, zda-li budu běhat i nadále, tak...NEVÍM! Nedokážu si teď představit, že bych se do běhu za několik dní zase pustil. Proč bych se ale nemohl zúčastnit příštího ročníku "Zkus noční Kuks 2019"? Pokud se tedy rozhodnu startovat i v příštím roce, budu se připravovat až později... 😊

¨
Dovolte mi, abych vám (upřímně) poděkoval, že jste tento dlouhý článek dočetli až SEM! Jsem moc rád, že jsem se s vámi mohl podělit o svůj další úspěch a budu rád za vaše komentáře. Můžete mi klidně také napsat, jaké výzvy si dáváte vy. 😊

Pokud se vám článek líbil a máte rádi mou tvorbu, budu rád, pokud ho budete sdílet mezi vaše kamarády! 

Mějte se krásně a uvidíme se brzy u dalšího článku!

Váš Aleš Otava

Komentáře

  1. Moc hezký článek. Některé věty mě hodně pobavily a smála jsem se nahlas :). Je pěkné, jak jsi rozepsal celý den v určitou dobu. Ještě jednou Ti moc gratuluji! Je to super. Vidíš, já věděla, že z toho budeš mít radost =). Tak mi drž, prosím, palce v neděli =).

    OdpovědětVymazat
  2. Dát si cíl či předsevzetí bývá snadné a v návalu euforie rychlé,mnohdy i neuvážené. ��
    Ale splnit dané cíle je tak trocbu vítězstvím sám nad sebou.Je totiž velice jednoduché nad tím mávnout rukou když se nechce nebo se nedaří..
    Pro letošek máš splněno.Gratuluju,je vidět že se nevzdáváš. ����

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluju k odhodlání běžet a k tomu, že jsi to nevzdal a prokázal jsi statečnost a cílevědomost!!

    OdpovědětVymazat
  4. Zábavný článek. Gratuluju k dokončení závodu, jak se říká, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se :D.. Běhání je ze začátku vždycky těžký, ale jakmile člověk získá trochu fyzičku, tak je to podle mě skvělej pocit. Nejradši bych šla teď běhat, ale venku je 30 stupňů, tak to asi nechám na jindy :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky